Bílá vrána nebo černá ovce? Report z Česko-slovenské fundraisingové konference (1)
O vnitřní kultuře, která pomáhá (nebo brání) fundraisingu
Fundraising není jen sada technik, jak získat peníze. Je to způsob přemýšlení, práce a vztahování se ke světu, který buď rezonuje s kulturou organizace – nebo s ní kontrastuje. Workshop lektora a supervizora Jana Kostečky na CZ–SK fundraisingové konferenci se věnoval právě tomuto napětí: kde se kultura fundraisingu potkává s organizační kulturou, kde na sebe narážejí a co s tím mohou týmy dělat.
Kultura? Ano, ale která?
Každá organizace má svoji kulturu – ať už o ní mluví, nebo ne. Může být expertní, aktivistická, přemýšlivá, nebo agilní. Kultura se projevuje v hodnotách, postojích, zvycích, tabu i v tom, co je v dané organizaci považováno za „normální“. Jak Kostečka připomněl, kultura organizace není abstraktní pojem – je to způsob, jak konkrétní lidé v organizaci přemýšlejí, rozhodují a jednají.
Stejně tak má svoji kulturu i fundraising – a ne vždy je v souladu s tím, co v organizaci převažuje. Zvláště v kulturním a neziskovém sektoru bývá vztah k penězům zatížený ambivalencí: „Lidé často začali pracovat v neziskovkách, protože s penězi nechtěli mít nic společného – nebo je nikdy nikdo dobře nezaplatil,“ zaznělo během workshopu.
Když se kultury míjejí
Slaďování různých kulturních přístupů v rámci jedné organizace je náročný a dlouhodobý proces. Vyžaduje nejen vědomý leadership, ale i „diagnózu“ – tedy ochotu reflektovat, kde jsou shody a kde napětí. Fundraising se totiž často ocitá v roli „bílé vrány“: přináší nové nároky, jiné tempo, tlak na výsledky a nutnost spolupráce napříč týmem. Naráží na zakořeněné postoje („takhle se to tu dělá“) i na neviditelné vrstvy kulturního ledovce, kdy pod hladinou zůstávají hluboká přesvědčení o tom, co je správné, důležité a přijatelné.
Přesvědčení, že peníze ohrožují autonomii nebo svobodu umění, nebo že žádost o podporu je „žebrání“, jsou typickými příklady kulturního nesouladu, který může fundraising paralyzovat.
Jak kultury (s)ladit
Co tedy pomáhá? Podle Kostečky je důležité začít tam, kde se setkávají lidé – nikoliv struktury. Základním krokem je sdílení informací a zážitků. Nestačí vyškolit jednoho člověka v fundraisingu a očekávat změnu. Naopak: „Lidé napříč organizací potřebují pochopit, jak fundraising funguje, co obnáší, jak pomáhá a co jim osobně přináší.“ K tomu vede cesta přes sdílení úspěchů, příběhů a konkrétních dopadů – nikoliv přes nároky a mistrování.
Důležitým motorem změny je i pozitivní zkušenost: kolik se podařilo získat, co to umožnilo realizovat a jak to pomohlo naplnit poslání organizace. Reflexe těchto momentů pomáhá budovat důvěru i posilovat „fundraising-friendly“ kulturu.
Otevřené otázky pro týmy
Workshop přinesl řadu otázek, které si mohou organizace klást:
Jaká je skutečná kultura naší organizace – a jak se projevuje v každodenní praxi?
Jaké hodnoty a postoje dominují – důraz na vztahy, nebo výkon? Na proces, nebo výsledek?
Má fundraising v organizaci oporu – nebo je vnímán jako nutné zlo?
Kdo je v týmu „nositelem kultury“ a kdo „nosičem změny“?
Dokážeme mluvit o penězích otevřeně, bez studu nebo ironie?
Fundraising jako týmová záležitost
Kostečka zdůrazňuje, že fundraising nemá být osamělá disciplína – naopak. Vyžaduje spolupráci napříč týmem, otevřenou komunikaci a schopnost rychle reagovat. Týmová kultura, která tyto prvky podporuje, je pro fundraising živnou půdou. Týmová kultura, která se orientuje spíše na soběstačnost, individualismus nebo perfekcionismus, může fundraising spíše brzdit.
Týmová kultura v kulturních organizacích je silně formována sdílenou misí a hodnotami jako jsou kreativita, autenticita, svoboda či společenská změna. Týmy často fungují v neformálních strukturách, kde hrozí nejasnosti v rozhodování a zodpovědnosti. Výrazný je i fenomén „kultury obětování“, kdy lidé pracují nad rámec sil, mnohdy bez uznání. Silné propojení s projektem přináší motivaci, ale i riziko vyhoření – práce v kultuře často splývá s osobní identitou. Vnitřní kultura je z velké části neviditelná, zakotvená v hlubokých přesvědčeních a zvycích. Vědomá práce s týmovou kulturou podporuje udržitelnost, rovnost i schopnost spolupráce – a je základem pro zdravý leadership i dlouhodobý fundraising.
Otázka tedy nezní jen „Jak získat víc peněz“, ale spíš „Jak tvořit prostředí, kde je fundraising přirozenou součástí naší práce?“
Závěrem
Workshop ukázal, že ladění kultur v organizaci není kosmetická úprava, ale hluboký proces změny. Jeho smyslem není přizpůsobit fundraising kultuře organizace, ani naopak. Cílem je vést dialog mezi těmito kulturami – a hledat společný jazyk, který pomůže organizaci růst, naplňovat své poslání a udržitelně fungovat.
Protože ani bílá vrána, ani černá ovce nechce zůstat sama.
Magdaléna Hruška
Článek vznikl za využití ChatGPT
