Report z pracovní skupiny vedené Markétou Rychterovou

Tato pracovní skupina otevřela téma veřejné správy a její role v rozvoji negrantového fundraisingu (KNF) v kulturním sektoru. Debaty se zúčastnili zástupci zřizovaných i nezřizovaných kulturních subjektů i servisních organizací.

Východiskem pro diskuzi bylo tvrzení, že má (nebo může/musí mít) veřejná správa – stát, kraje i obce – významný vliv na možnosti kulturních organizací rozvíjet negrantové formy financování. Cílem bylo porozumět tomu, jak může veřejný sektor motivovat kulturní organizace k diverzifikaci zdrojů. V rámci diskuze byly kladeny následující klíčové otázky: Jaké jsou hlavní bariéry negrantového fundraisingu? Jakou roli by měla sehrát veřejná správa – partner, facilitátor, nebo regulátor? A jak by mohla k rozvoji KNF přispět platforma Artikul(a) i její členové?

Bariéry a překážky: právní, institucionální i mentální

První část setkání se soustředila na identifikaci překážek, které kulturním aktérům brání ve fundraisingu mimo dotační systémy. Účastníci popsali roztříštěnost legislativního rámce – nejasné definice darů, problematické postavení příspěvkových organizací, chybějící metodiky a časté nepochopení úředníků, kteří rozhodují o dotacích. 

Za závažný problém byla označena i absence informovanosti a vzdělání. Mnoho úředníků nemá přehled o možnostech kulturního fundraisingu, zatímco organizace samy často neznají pravidla, která by jim mohla umožnit legálně přijímat dary či provozovat sbírky. Zvláště příspěvkové organizace se potýkají s nejasnostmi ohledně přijímání darů nebo partnerství s firmami.

K překážkám patří také chybějící motivace. Veřejná správa často nevidí negrantový fundraising jako oblast, kterou by měla aktivně podporovat, protože výnosy se objevují spíše nepřímo – v posílení lokální identity, občanské participace či pozitivního obrazu města. „Fundraising není jen o penězích,“ zaznělo, „je to i o pocitu spoluúčasti veřejnosti na kulturním dění.“

Potenciál a význam podpory ze strany veřejné správy

Druhá část diskuze se zaměřila na otázku, proč by měla veřejná správa podporovat negrantové financování kultury. Účastníci se shodli, že důvody jsou nejen ekonomické, ale i společenské. Fundraising v kultuře přináší řadu pozitivních externalit: zlepšuje finanční stabilitu organizací, posiluje jejich nezávislost na rozpočtech, podporuje osvětu, propagaci regionů i rozvoj občanské participace.

Bylo opakovaně zdůrazněno, že KNF je investicí do společenského kapitálu – do vztahu mezi kulturou a jejím publikem. Pokud se veřejná správa chopí role aktivního partnera, může napomoci nejen finanční udržitelnosti institucí, ale i zvýšení relevance kultury jako celku.

Padl i návrh, aby stát a samosprávy systematicky vyhodnocovaly dopady KNF – například prostřednictvím výzkumné podpory a monitoringu. Taková data by umožnila argumentovat o významu fundraisingu jazykem, kterému veřejná správa rozumí – v číslech, trendech a indikátorech společenského dopadu.

Jak může veřejná správa situaci zlepšit

V následující části skupina hledala konkrétní nástroje, které má veřejný sektor k dispozici. Mezi nejčastěji zmiňované patřily:

• Vystupování veřejné správy jako partnera a facilitátora. Namísto kontrolní role by stát a samosprávy měly vystupovat jako partneři a facilitátoři. To předpokládá budování důvěry, otevřenou komunikaci a ochotu sdílet odpovědnost.

• Zavedení a implementace kulturních strategií na úrovni obcí a krajů, které by obsahovaly i konkrétní opatření pro rozvoj fundraisingu.

• Revize grantových systémů – schopnost provozovat kulturní negrantový fundraising by měla být zohledňována v hodnocení dotačních žádostí – například jako indikátor proaktivního přístupu organizace. Způsob, jakým instituce pracují se svými dárci a partnery, by mohl být považován za součást širší kulturní udržitelnosti.

• Podpora vzdělávání, formálního i neformálního – například školení úředníků, kurzy pro kulturní pracovníky nebo začlenění fundraisingu do vysokoškolských a celoživotních vzdělávacích programů.

• Podpora výzkumu a práce s daty, včetně zpřístupnění veřejných dat o kulturním financování a vytváření analytických nástrojů pro evaluaci dopadů KNF.

• Podporovat osvětu směrem k veřejnosti i soukromému sektoru a artikulovat smysl podpory kultury tak, aby se její podpora stala běžnou a společensky oceňovanou praxí.

Diskutovalo se také o potřebě legislativních změn, které by vytvořily jasnější a přehlednější rámec: sjednocení pravidel pro přijímání darů, možnost daňových asignací, zvýšení limitů pro odpočty a daňové zvýhodnění darování ze závěti.

Role platformy Artikula

V diskusi se opakovaně objevovala otázka, jakou roli v tomto procesu může sehrát platforma Artikula. Účastníci ji vnímali jako přirozeného prostředníka mezi kulturním sektorem, veřejnou správou a byznysem.

Artikula může podle nich přispět k osvětě a informovanosti, pomáhat vytvářet mosty mezi jednotlivými aktéry, podporovat vzdělávání a hledání společného jazyka. Platforma má potenciál fungovat jako advokační subjekt, který bude formulovat doporučení pro ministerstva a kraje, shromažďovat příklady dobré praxe a zprostředkovávat zkušenosti úspěšných regionů.

„Kultura potřebuje nejen peníze, ale i porozumění,“ zaznělo v závěru. „A to je přesně prostor, kde může Artikula sehrát klíčovou roli – bourat stereotypy a tabu, která fundraising stále provázejí.“

Výstupy a další kroky

Z diskuse vyplynulo pět hlavních oblastí, které by měly být dále rozvíjeny:

1. Sumarizace problémů a bariér – nejasné právní prostředí, nízká informovanost, neviditelnost tématu v politických strategiích.

2. Zmapování dobré praxe – potřeba sbírat příklady měst a krajů, kde spolupráce mezi samosprávou a kulturními organizacemi funguje.

3. Vyjasnění role veřejné správy – vzdělávání, metodická podpora, redukce byrokracie, legislativní revize.

4. Návrhy opatření – školení úředníků, metodické pokyny, právní rámec, zakotvení KNF do kulturních strategií a evaluací.

5. Náměty pro další pracovní skupinu – zaměření na legislativní a daňové otázky, CSR a CCR ve veřejném sektoru, vztahy s kraji a obcemi; účast „osvícených“ úředníků, právníků a fundraiserů.

Účastníci se shodli, že vznik specializované pracovní skupiny by mohl být dalším konkrétním krokem – cílem by bylo formulovat doporučení pro veřejný sektor.

Závěr: kultura jako společná odpovědnost

Pracovní stůl přispěl k posunu v pohledu na kulturní negrantový fundraising, který není jen doplňkovým zdrojem, ale o strategickou výzvu, která testuje připravenost veřejné správy chápat kulturu jako společnou odpovědnost.

Diskuse ukázala, že potenciál je značný – a že klíčem je spolupráce, otevřenost a ochota učit se novým modelům. Pokud se podaří propojit odborné kapacity, osvícené úředníky a aktivní kulturní organizace, může se z KNF stát nejen finanční nástroj, ale i indikátor zralosti české kulturní politiky.

Textové podklady byly částečně připraveny za použití aplikace ChatGPT