Report z pracovního stolu facilitovaného Martinou Lonekovou

Většina kulturních organizací vstupuje do negrantového fundraisingu bez strategie, plánování a jasných kompetencí. Často se spoléhá na improvizaci, jednotlivé pokusy nebo osobní kontakty – což někdy přinese výsledky, ale málokdy vede k systematické a udržitelné podpoře.
Pracovní skupina se zabývala otázkou co je pro kulturní sektor v této fázi důležitější – začít hned, i když nepravidelně a bez důkladné přípravy, nebo raději trvat na strategické připravenosti?

Kuře nebo slepice: kde začíná fundraising

Diskuze u pracovního stolu věnovaného připravenosti kulturních organizací na negrantový fundraising otevřela otázku, která zaznívá napříč kulturním sektorem: Je důležitější nejdřív si vytvořit strategii, nebo prostě začít – i bez ní? Většina přítomných zástupců organizací z různých částí kulturní scény se shodla, že zkušenosti mají zatím hlavně se spontánním přístupem. Fundraising v mnoha institucích stojí na osobních kontaktech, improvizaci či jednotlivých pokusech. Jen málokterá organizace má písemnou fundraisingovou strategii – přesto většina deklaruje, že ji plánuje vytvořit.
„My jsme dlouho fungovali úplně bez strategie, ale rádi bychom ji nastavili, protože potřebujeme kontinuitu,“ zaznělo například. Stejně tak i další účastníci vnímají, že dosavadní ad hoc přístup má své limity. Zároveň však platí, že i bez formální strategie lze dosahovat dílčích výsledků – a že právě malé, experimentální kroky mohou vést k cennému učení.

Bariéry: od kapacit po kulturní étos

Diskuse rychle ukázala, že překážky strategického přístupu jsou velmi podobné napříč kulturními institucemi. Na prvním místě zaznívaly omezené kapacity – nedostatek lidí, času i finančních prostředků, které by umožnily plánovat dlouhodobě. Chybí i vzdělání a sdílené know-how, tedy jasný „step by step“ návod, jak strategii fundraisingu skutečně vytvořit.

Další bariérou je vnitřní nastavení organizací: zapojení týmu, ochota vedení, ale také kulturní étos, který často vnímá byznysovou spolupráci s nedůvěrou. „V naší organizaci je silný étos neziskovosti kultury a je těžké přepnout do jazyka byznysu,“ zaznělo z pléna. Pro řadu přítomných představuje výzvu i nepřipravenost samotných firem – zejména regionálních partnerů, kteří často vnímají kulturu jako oblast „dotovanou státem“ a nejsou zvyklí uvažovat o rovnocenném partnerství.
Zazněla i technická rovina problému: chybí systémy pro práci s kontakty, databáze dárců či CRM nástroje, které by umožnily budovat vztahy systematicky. „Databáze je poklad, který je potřeba hledat,“ shrnul jeden z účastníků.

Argumenty pro strategii – a pro akci hned

Zaznívaly dva proudy myšlení. První zdůrazňoval, že strategie přináší připravenost – dává jasné argumenty pro jednání s partnery, pomáhá nastavit interní procesy, definovat hodnoty a protiplnění. „Je potřeba si ujasnit, co jsme ochotni dělat pro partnery a co ne,“ zaznělo. Strategie tak představuje ochranu integrity i nástroj efektivity.
Druhý proud obhajoval přístup „začni hned“. Argumentoval potřebou učit se praxí, testovat, mapovat terén a vytvářet první úspěchy, které pomohou přesvědčit vedení i tým. „Kdybych čekal, až budu připravený, tak se pořád teprve připravuju,“ zaznělo s nadsázkou od jednoho z účastníků. Spontánní kroky mohou podle nich přinášet cennou zpětnou vazbu i motivaci: „Každý dílčí úspěch je argumentem, že to má smysl.“
Mnozí přítomní se shodli, že realita leží někde mezi oběma póly: strategické přemýšlení a spontánní akce se mohou doplňovat. I nepsaná strategie – tedy jasná vize „v hlavě“ – může být dobrým startem, pokud vede k systematičtějšímu přístupu.

Co by kulturním organizacím pomohlo

Závěr diskuse se zaměřil na to, jak může platforma Artikula podpořit připravenost kulturních organizací na negrantový fundraising. Shodně zaznívala potřeba praktických nástrojů a sdílení inspirací. Účastníci navrhli několik konkrétních kroků:

• Zjednodušený „mustr“ fundraisingové strategie – jasně strukturovaný rámec, kterému porozumí kulturní i firemní partneři.

• Checklist pro tvorbu strategie – pomůcka pro sebehodnocení, zda má organizace pokryté všechny klíčové oblasti.

• Databáze či sbírka případových studií – „kniha inspirací“ s ukázkami, jak strategicky pracují různé typy kulturních organizací v ČR i v zahraničí.

• Sdílené vzdělávání a „match testy“ – modelová setkání kulturních a firemních aktérů, kde by si mohli prakticky vyzkoušet komunikaci mezi sektory.

Vedle konkrétních nástrojů se však z diskuse opakovaně vracel i hlubší motiv: potřeba výměny zkušeností a pocitu sounáležitosti. „Artikula mi dává pocit, že v tom nejsem sám,“ zaznělo z pléna – a právě tento aspekt se ukazuje jako jedna z největších přidaných hodnot platformy.

Společná cesta ke strategii

Diskuse ukázala, že kulturní sektor se na cestě k negrantovému fundraisingu nachází v přechodové fázi. Mnoho organizací už chápe potřebu systémového přístupu a strategie, ale teprve hledá konkrétní kroky, jak ji vytvořit. Stejně tak si uvědomuje, že strategie sama o sobě nestačí, pokud za ní nestojí tým, leadership a odvaha začít.
Jak zaznělo v závěru: strategie přináší efektivitu, spontánnost zase energii. Skutečný rozvoj negrantového fundraisingu v kultuře může nastat teprve tehdy, až se tyto dvě roviny propojí – a z „kuřete a slepice“ se stane zdravý ekosystém vzájemně.

Článek vznikl za využití ChatuGPT