Kulturní negrantový fundraising v regionech a mimo centra
Report z pracovního stolu facilitovaného Magdalénou Hruškou
Regiony jako prostor výzev i příležitostí
Pracovní stůl zaměřený na kulturní negrantový fundraising (KNF) mimo hlavní centra se soustředil na sdílení zkušeností, výzev i příkladů dobré praxe z regionálního kontextu, tedy mimo velká města. Cílem bylo vytvořit základ pro další rozvoj platformy Artikula, která usiluje o podporu KNF jako nástroje širšího kulturního a společenského rozvoje. Diskuzi vedli zástupci a zástupkyně z Valašského Meziříčí, Olomouce, Broumova, Ústí nad Labem, Jihlavy, Kuksu i dalších lokalit, a to napříč zřizovanou i nezřizovanou kulturní scénou.
Co brzdí rozvoj fundraisingu v regionech?
Kulturní organizace v menších městech mají často méně příležitostí k navazování kontaktů a sdílení zkušeností v oblasti fundraisingu než ty ve velkých městech. To může vést k nižší sebedůvěře a pochybnostem, zda některé strategie v jejich podmínkách vůbec mohou fungovat. Mnohé organizace fungují poloprofesionálně, často bez stabilního zázemí nebo fundraisingového know-how. Jednou z největších výzev regionálního fundraisingu je omezený počet firem, které jsou ochotné nebo zvyklé podporovat kulturní aktivity. Často se opakují ti stejní – ti, kdo už „někoho“ podporují. Jak ale oslovit ty ostatní? Jak navázat vztah s firmami, které doposud s podporou kultury nepřišly do kontaktu?
Výhody regionálního kontextu
Zároveň ale kulturní organizace působících v regionech disponují specifickými přednostmi. Vztahy bývají osobnější a přehlednější, organizace mohou využívat důvěru komunity, místní patriotismus nebo schopnost přinášet konkrétní dopady do života lidí. Organizace mají často v místě výjimečné postavení a menší konkurenci. Jak zaznělo: „V malém městě každý zná každého – když už tam firmy jsou, dá se snadněji dostat až ke konkrétnímu člověku ve vedení.“ Jako inspirace opakovaně zazněl Broumov – město, které ještě nedávno působilo jako „hřbitov občanských iniciativ“, dnes razí strategii institucionální spolupráce s komunitou a důsledně pečuje o vztahy s partnery. Proponentem kulturního fundraisingu u nás je ostatně Jan Školník z Broumova, který coby podnikatel a filantrop aktivně podporuje kulturní infrastrukturu v regionu a inspiruje tím ostatní z podnikatelské sféry.
Vztah k místu a zakotvení v komunitě
Zásadním tématem se stal vztah kulturních iniciativ k místu a jeho obyvatelům. Zaznívala kritická sebereflexe: řada projektů – byť dlouhodobých – působí v lokalitách spíše z pozice „náplav“. Například v jednom nejmenovaném případě, ani po dvaceti letech existence festivalu se aktéři stále necítí být plně součástí místní komunity, což komplikuje fundraising vůči lokálním podnikatelům i budování individuální dárcovské základny.
Praktické přístupy a inspirace z terénu
Současně zaznělo mnoho praktických tipů. Barterové spolupráce fungují – a jsou pro regiony klíčové. I drobní dárci však vyžadují péči, a je třeba neupadnout do pasivity po úspěchu s dárci velkými. Důležitou roli v překonávání bariér hrají tzv. tlumočníci nebo ambasadoři – zprostředkovatelé mezi kulturou a byznysem. Ti dokáží přeložit hodnotu kulturní práce do srozumitelného jazyka – například skrze argumenty o kvalitě života, udržení talentů či mladých lidí nebo budování dobrého jména firem. „Mít někoho, kdo ví, jak s firmami mluvit, by změnilo hru. Ne školení, ale konkrétní člověk, co půjde s námi na schůzku.“
Co regiony potřebují?
Regiony potřebují především systematickou podporu, která by jim umožnila rozvíjet negrantový fundraising v jejich specifickém kontextu. Z diskuze jasně vyplynula potřeba větší výměny zkušeností mezi jednotlivými městy a kulturními aktéry, kteří se často potýkají se stejnými překážkami, ale chybí jim prostor pro sdílení dobré praxe. Klíčovou roli by mohli sehrát zprostředkovatelé – tzv. průvodci fundraisingem, kteří by kulturním organizacím pomáhali s formulací nabídky, hledáním vhodných partnerů i komunikací s firmami.
Zaznívala také silná potřeba podpory lídrů a lídryň, tedy těch, kteří fundraising v regionech táhnou, ale zároveň často nesou odpovědnost bez dostatečného zázemí. Vhodným nástrojem se jeví vytváření prostorů pro prezentaci kulturních projektů firmám, například formou Burz filantropie, které mohou přispět k navázání nových partnerství. Kulturní sektor zároveň potřebuje srozumitelné argumenty a nástroje, jak oslovit a zaujmout firemní partnery – a především přenositelný jazyk, kterým lze přeložit kulturní hodnoty do řeči byznysu.
Současně zaznělo, že v participativních dárcovských výzvách kultura často prohrává s charitativními a sociálními tématy – o to víc je třeba budovat advokační rámec a dlouhodobou práci s vnímáním kultury jako veřejně prospěšné oblasti.
Jak může pomoct Artikula?
Platforma Artikula může sehrát klíčovou roli v podpoře rozvoje kulturního negrantového fundraisingu (KNF) v regionech. Účastníci diskuse navrhli několik konkrétních cest, jak toho dosáhnout. Artikula by mohla například iniciovat vznik regionální platformy po vzoru „Broumovských diskusí“ – setkání kulturních aktérů a podnikatelů zaměřených na sdílení hodnot, dopadů a možností podpory. Tento formát by napomohl legitimizaci fundraisingové komunikace v regionech. Dále zazněla potřeba aktivního zapojení do regionálních asociací a hospodářských komor, které představují přirozené prostředí pro navazování nových partnerství. Artikula by rovněž mohla podpořit vznik mecenášských klubů a cíleně rozvíjet svou „regionální misi“ – tedy posilovat kulturní iniciativy mimo hlavní centra a přispívat k decentralizaci kulturní podpory v České republice.
Kultura v regionech jako živý ekosystém
Většina přítomných se shodla, že klíčovým faktorem je sdílení know-how, posilování leadershipu v regionech a hledání formátů, které umožní setkávání kulturních a podnikatelských aktérů.
Zazněla také potřeba posílit advokacii kultury směrem k místním politickým reprezentacím – například skrze spolupráci s Asociací krajů, Svazem měst a obcí či kulturními komisemi. Všichni přítomní se shodli na tom, že kultura v regionech má budoucnost – ale jen tehdy, pokud ji budeme vnímat jako živý ekosystém, kde se vzájemně ovlivňují kultura, byznys, publikum i veřejná správa.
Růst kulturního fundraisingu v regionech neznamená „napodobit Prahu“. Znamená budovat důvěru, jazyk, vztahy a odvahu – v kontextu, který má své vlastní rytmy, hranice i příležitosti.
Článek vznikl za využití ChatuGPT